Navzdory postupnému rozvolňování protiepidemických opatření se páry na Vyškovsku do přípravy svateb nehrnou. „Plánují minimálně tom dopředu, ale kvůli opatřením dlouhodobě nevědí, co bude třeba jen za pár dní,“ potvrzuje svatební fotograf Ondřej Pech z Vyškova, který více než osm let zachycuje atmosféru svatebních dní objektivem svého fotoaparátu. Zbožňuje přitom přirozené světlo před západem slunce a přírodu.

Tento článek vyšel dne 28. května 2021 ve Vyškovském deníku jako rozhovor se mnou v rubrice „Lidé“. Autorem článku je Jakub Dostál z Vyškovského deníku. Tímto mu za jeho práci mnohokrát děkuji.

Jeho záliba ve focení začala už ve druhém ročníku na střední škole. „Něco mi tehdy říkalo: Kup si foťák! A tak jsem utratil všechny svoje tehdejší úspory z brigád a pořídil si tenkrát nejlevnější zrcadlovka na trhu, Nikon D3100,“ vzpomíná.

Právě před osmi lety začal focením známých, kamarádů a rodiny podobně jako většina začátečníků. „Časem se začali ozývat známí známých. Dostal jsem taky pár nabídek na focení svatby, převážně přes známé,“ říká Pech.

Postupně si začal říkat i o nějaké peníze. „Pro studenta je každá koruna dobrá a fotit svatbu za pár tisícovek bylo pro mě tehdy relativně hodně peněz,“ dodává.

I v současnosti se stále věnuje svatební fotografii. S úsměvem přitom říká, že focení svateb si nikdy sám nevybral, ale spíše si svatby vybraly jeho. „Prostě se na mě začali budoucí novomanželé čím dál častěji obracet. Je to přitom dost náročná, ale i zajímavá disciplína, která kombinuje hodně fotografických žánrů dohromady. V celém svatebním dni je potřeba skloubit umění portrétu, reportáže i krajinky. Navíc mě baví sledovat, a hlavně zachytit tu sladkou atmosféru dne, zastavit čas a uchovat ty emoce napořád,“ vysvětluje Pech.

Zmiňuje, že svatební fotky svoji opravdovou hodnotu získávají až časem, když si je majitelé prohlíží zpětně a mohou to prožít znovu. „JAsně, fotograf může být celkem nákladná položka na svatebním checklistu, ale za dvacet let jsou ty fotky už k nezaplacení,“ usmívá se.

Ze začátku nosil ze svatebního focení násobně víc fotek než nyní. „Měl jsem strach, že mi něco uteče. Ale s přibývající praxí už poznáte, kdy zmáčknout spoušť. Pořád platí, že každý záběr fotím nejméně třikrát rychle za sebou, protože je škoda přijít o perfektní fotku je proto, že někdo zrovna mrknul,“ popisuje svou práci fotograf.

To pravé je pro něj procházka v parku nebo na louce. „Když fotíte pár na obyčejné procházce a nic po něm nechcete, tak nejen, že z toho budou opravdu přirozené fotky, ale hlavně se s vámi budou bavit, takže focení je potom i tak trochu zážitek,“ podotýká.

Ohledně fotografování se nebojí prakticky ničeho. Cizí mu nejsou portréty, rodiny, páry i těhotenské fotky. Ve všech žánrech si ale drží zmíněný reportážní styl. Klíčová je nestrojenost, přirozenost a pohoda. Důležitá je však otázka vybaven. „Každý fotograf si projde několika fázemi až do chvíle, než zjistí, že umí fotit a co k tomu opravdu potřebuje. Různé kurzy a návody od prodejců vás přesvědčí, že potřebujete hodně techniky, hlavně si pořád kupovat další a novější, a ani se mnou to nebylo jinak. Asi před třemi lety jsem přešel z profesionálních řad zrcadlovek Nikon na bezrcadlovky Fujifilm a nyní mám svoje dva foťáky, tři objektivy, ale blesk už jsem pár let nepoužil,“ popisuje.

Živit se v dnešní době fotografováním podle něj není snadné. Zároveň ale neříká, že je to skutečně těžké. „Stačí jen dělat to, co vás baví. Být fotograf jen pro peníze není ta správná cesta, jak si vydělat peníze a prorazit. Kvalitní fotoaparáty se staly celkem dostupným zbožím pro každého, takže rádoby fotografů je pořád víc. Naštěstí fotky ještě pořád nedělá foťák, ale fotograf,“ ujasňuje.

Sám říká, že je to pořád řemeslo a buď to člověk umí, nebo to prostě jen dělá. „ Jak se říká, každé zboží má svého aukce. V Česku nejsou lidé moc zvyklí platit za nehmatatelné věci, jako fotky, hudba, filmy a podobně, ale myslím, že se to postupně začíná obracet k lepšímu,“ poznamenává fotograf z Vyškova.